Jewel Changes クーポンプレゼント JPAP /シルクビスコース総柄タック

DUBEN
2004 M Ě S Í Č N Í K
naše
TŘEBÍČSKÝCH
FARNOSTÍ
SPOLEČENSTVÍ
Ročník XV. č. 4
4. dubna 2004
Cena 7 Kč
Ježíšovo poselství lásky, odpuštění a vykoupení,
jak nám je zaznamenávají evangelia, je stále živé. Je
dobře, že filmy o Ježíši točí ti, kteří v něho věří. Mohl
by ho vůbec natočit dobře ten, kdo v Krista nevěří? Je
dobře, že se o novém Gibsonově filmu o Ježíši hodně
mluví. To mu dělá velkou reklamu a jistě si ho mnozí
přijdou shlédnout i do našich kin. Mnozí o něm píší,
ale jen málokteří ho viděli. Je škoda, že lidé znají teď
Ježíše víc ze stránek novin nevěřících redaktorů, než
z filmu či ze samotného evangelia. Je škoda, když nám
nevěřící svět říká, jak film o Ježíši chápe a jak bychom
ho mněli snad vnímat i my. Je třeba, abychom se
dokázali na film dívat především očima bible. Dnešní
sdělovací prostředky nejen informují o tom, co se
kde děje, ale více než kdy jindy nám dávají vysvětlení,
proč to tak je, a silně utváří veřejné mínění a nejen je
popisují. Je divné, že tento svět plný násilí, který násilí
podporuje a šíří ve sdělovacích prostředcích, tolik
křičí o násilí ve filmu, který zachycuje skutečnost.
Násilí ve filmech často probouzí i násilí v divácích.
Ale v tomto filmu má být krev usvědčením z hříchu
každého z nás a prosbou - výzvou, abychom skončili
s pácháním hříchu a zla ve svém životě.
Já sám jsem tento film neviděl, ale vím, že už ho
v Třebíči jedni manželé shlédli a říkali, že není tak
drasticky podaný, jak se říká. Napadá mě: Proč tam
někdo vidí jen násilí a krev? Asi proto, že je tam
vidět chce a pro nic jiného není vnímavý.
Vzpomínám si na jiný film o Ježíši, kde scéna na
Kalvárii je líčena v dešti, i když si nemyslím, že pršelo.
Maria lomí rukama jako zoufalá a zbavená smyslů, i když
si nemyslím, že to takto probíhalo. Dlouho jsem se
nemohl ztotožnit s tímto pohledem. Později jsem ale
pochopil, že nešlo o vyjádření vnější skutečnosti, ale
o přiblížení toho, co se odehrálo v nitru Marie. Kdo
pochopí srdce té, které ukřižovali syna? Kdo pochopí
Marii, která věřila a poznávala, že Ježíš je skutečný Boží
Syn. Kdo pochopí tu tragédii, kdy lidé ukřižovali svého
Boha, kdy bídní lidé plni zloby a hříchu zabili Svatého.
Židé volali: “Jeho krev na nás a na naše děti.“ To je
krev chápaná jako prokletí za nespravedlivý soud.
Stejně se ale můžeme modlit my: “Jeho krev na nás
a na naše děti.“ To je krev chápaná jako výkupné za
naše hříchy. Nezáleží jen na tom, jak je film natočen
a už vůbec ne na tom, co o něm říkají druzí. Ale
záleží, proč na tento film půjdu: Abych uspokojil své
tajné násilnické sklony? Abych zkritizoval kde co?
Abych lépe pochopil, že Ježíš ve velikých bolestech
a lásce za mne umíral? Kéž mne Ježíšova krev
nepohorší, ale Vykoupí!
otec Jiří Dobeš
z obsahu
Film Ježíš
Film Ježíš
otec Jiří Dobeš
1
Svátost smíření, Jarda je ...
příběhy, které napsal život
2
Říct nebo neříct?
a Úvaha velikonoční
3
Skautská hlídka
a Pořád se něco děje
4-5
Letní stanové tábory, Pozvánky
a Zprávy z farností
6, 7
STRANA 2
Příběhy, které napsal život
Dnešní příběhy jsou z knížky vzpomínek P. Jaroslava Sallera, CSsR - Boží dobrodruh.
Svátost smíření dvou Jardů
V kasárnách byl takový zvyk, že když za někým
přišla návštěva a z vrátnice ji ohlásili, dostal okamžitě
volno na vycházku do půlnoci. (pozn. red. – autor byl
tehdy u PTP a z kluků, kteří chodili kolem kasáren,
vytvořil skautský oddíl). Chlapci z mého oddílu využívali této příležitosti a v sobotu i v neděli se střídali
a hlásili jako moje návštěva. Buď jsem byl strýček, nebo
bratranec, nebo někdo z příbuzných. Měl jsem tedy
onoho půl roku, co jsem byl ve Kbelích, každou sobotu
a neděli vycházku, většinou jsme jeli do Prahy nebo
do Staré Boleslavi, kde v té době sloužil v kasárnách
Emil Zátopek a trénoval v místním parku.
Při jedné takové návštěvě Staré Boleslavi jsme se
vraceli pomalu k autobusu. Byly asi 3 hodiny odpoledne. Vystoupili jsme po schodech ke kostelu Panny
Marie a šli jsme kolem otevřených dveří chrámu. Kostel
byl úplně prázdný. „Můžeme se podívat dovnitř?“
zeptal se Jarda T. „Pročpak ne?“ Mé srdce zajásalo,
protože na tuto otázku jsem čekal dlouho. Vešli jsme
dovnitř a obklopila nás zářící nádhera baroka.
Procházeli jsme kostelem, cítil jsem, jak to na chlapce
působí. Chtěli vědět všechno do detailů a já jim
vykládal. Chlapci byli úžasem celí bez sebe, jak je
oslovila krása Božího domu.
A pak se to stalo. Přišli jsme ke zpovědnici. Jarda V.
povídá: „Co je to za divnou skříň?“ Odpověděl jsem
mu: „To je zpovědnice.“ – „K čemu to je?“ Rozhlédl
jsem se kolem, zda v kostele nikdo není. Byl jsem totiž
ve vojenském stejnokroji a bál jsem se, abych nedal
někomu pohoršení. Pak jsem si sedl do zpovědnice
na místo kněze, chlapcům jsem řekl, aby si klekli každý
z jedné strany a odtud jsem jim vykládal, co to je
zpovědnice, na co se používá, co je hřích, co je pokání. Pak jsem rychle vstal a odcházeli jsme z kostela.
Chlapci ani nedýchali. Před kostelem povídá Jarda T.:
„Já vím, že jsem pokřtěný. Jsem křesťan.“ Druhý Jarda
nato: „Já taky.“ Shodli se zkrátka na tom, že i oni mají
právo se zpovídat. Jarda V. povídá: „Ale vždyť to
neumíme.“ Obrátili se na mě. „Jardo, ty se taky
zpovídáš?“ Přikývl jsem. Nastal velký údiv. „Ty máš
taky hříchy?“ Řekl jsem: „To víš, že mám.“ – „Tak nás
to nauč, jak se to dělá?“ Slíbil jsem jim podáním ruky,
že je to co nejdříve naučím...
Za nějakou dobu jsme se na svatou zpověď
důkladně připravili. A pak jsem jim vyhledal jednoho
mladého kněze u svatého Václava na Smíchově,
kterého jsem požádal, abych chlapce vyzpovídal. Již
třetí rok jsem byl sám knězem, strašně rád by to udělal
já, ale byl jsem vázán přísným tajemstvím. Konečně
✎ ...
přišla neděle určená k svaté zpovědi. Satan asi řádil.
Stalo se totiž toto. Již jsme byli v kostele a já měl jít na
faru pro onoho kaplana, když najednou mi Jarda T.
povídá: „Já ke zpovědi nepůjdu.“ Ptám se: „Proč?
Odpověděl mi: „Já se bojím, že mi to kněz neodpustí
a já budu mít velkou ostudu.“ Snažil jsem se ho ujistit,
že je dobře připravený, že svých hříchů srdečně litoval
a slíbil polepšení, takže mu nic nebrání, aby se
vyzpovídal. Povídá mi: „Jardo, ty nemáš představu, jak
veliké hříchy mám, ne nepůjdu.“ Opět jsem prosil
Ducha svatého o pomoc. Pomoc přišla v zápětí. Řekl
jsem mu: „Vidíš tamhletu zpovědnici? Tam se budeš
zpovídat. Já budu sedět v lavici, abych tě viděl.
V případě, že ti to kněz nebude chtít odpustit, mávneš
takhle dozadu rukou, abych to viděl, a já přijdu a přimluvím se za tebe. Uvidíš, že to dobře dopadne.“ Pokušení
zmizelo. Strach ze zpovědi se ztratil jako dým. Satan
byl opět přemožen. Věděl jsem předem, že mi to
nedaruje, musel zuřit, ale potom šlo už všechno hladce.
Zavolal jsem kněze, který chlapce vyzpovídal.
Všichni jsme měli nesmírnou radost. Měli jsme ještě
dvě hodiny času do svatého přijímání, které chlapci
potom přijali u sv. Josefa na nám. Republiky. Mě
přirozeně nenapadlo nic bláznivějšího, než jim navrhnout, abychom ty 2 hodiny strávili na lodičkách na
Vltavě. To jsem si dal. Netušil jsem, že Duch svatý, který
vstoupil do jejich duší, s nimi tak zalomcuje. Sotvaže
jsme nasedli na pramičku a odrazili se od břehu ke
Karlovu mostu, chlapci pramičku tak rozhoupali a začali
dovádět, že už jsem v duchu přemýšlel, kudy a kam
poběžíme celí promáčení, já ke všemu ve vojenské
uniformě. Ale nakonec všechno dobře dopadlo a zbyla
krásná vzpomínka na svátost smíření dvou Jardů.
Jarda je ...
Při jedné cestě z Hloubětína na Vyšehrad jsem stál
v tramvaji č. 14 a jel jsem kolem botanické zahrady do
Nuslí k hotelu Union. Po jedné straně vede trať
z vyšehradského nádraží a před tou tratí jsou tabule
na plakáty. Byl jsem v té době, zvláště v ten den, ve
veliké depresi a žil jsem v jakýchsi černých myšlenkách. A jak se tak dívám z té plošiny tramvaje, vidím
mezi plakáty na tabuli nápis napsaný klukovskou
rukou velkými červenými písmeny: „Jarda je vůl!“ V té
chvíli to bylo pro mě jako burácející hlas Boží.
Uvědomil jsem si svoji nevděčnost vůči Pánu Bohu.
Uvědomil jsem si, že jsem kněz, dokonce kněz – dělník,
že dostávám z Boží ruky tak veliké dary, a já se opovážím být tak malomyslný a skleslý. Ani zlatá knížka
Následování Krista od Tomáše Kempenského anebo
třicetidenní exercicie svatého Ignáce by mě nemohly
více oslovit než tato prostá věta. Dodnes jsem za ni
Pánu Bohu vděčný.
STRANA 3
Říct nebo neříct?
Úvaha velikonoční
Máme s nemocnými mluvit o smrti, nebo ne?
Do této situace se dříve nebo později dostane
asi každý z nás. Můžeme se zde setkat s mnoha
názory.
Na Květnou neděli již po x-té slyším, že Pán řekl
učedníkům: Jděte do města, odvažte tam osla a kdyby
se někdo ptal, řekněte, že Pán ho potřebuje. Ale letos
mě poprvé napadlo: Jak je to s Kristovým vztahem
k soukromému vlastnictví?
Když jsem zapátral v evangeliích, našel jsem tam,
že vzal chlapci 2 ryby a chleby (a nasytil tím tisíce
lidí), vzal si loď (a kázal z ní zástupům), nechal si
nohy mazat drahým olejem (a obrátil hříšnici), zničil
zboží obchodníkům a penězoměncům (a ukázal na
význam Božího domu), suše oznámil jednomu
občanovi města, že ten večer u něj v domě, navíc
v hlavní místnosti, povečeří s dvanácti přáteli
(a ustanovil svátost Eucharistie) a teď ještě navíc ten
osel...
Tady jsem si všiml, že kdykoli Pán Nějakou
takovouto cizí věc použil, mělo to hluboký smysl
a význam – rozhodně nesrovnatelně větší než věc
sama. Ale co ten majitel? Vlastně, a co my, majitelé?
My všichni přece také máme své ryby, chleby,
drahocenný olej, dům, parádní pokoj, někdo třeba
loď, osla, ... a vůbec vlastnictví či majetek, který více či
méně k životu potřebujeme a ke kterému máme vřelý
vztah: chalupu, auto, psa, sbírku známek, ..., sílu, ...,
znalosti a vzdělání, ..., zdraví, ..., život ... A co kdyby
přišel Pán a řekl, že to potřebuje. Dali (nebo půjčili)
bychom mu to? Hned? Bez řečí? S přesvědčením
a s vírou, že když to Pán potřebuje, je to určitě dobře?
To až mrazí v zádech, když to domyslím.
Pane, kéž jsou Ti i mí „osli“ užiteční! Kéž mohu být
i já Tvým oslem!
J. Ludvík
Jistá žena byla ve svém okolí považována za zralou
osobnost, duchovně vypracovanou. Sklátila ji vážná
nemoc – rakovina. Věděla to a také někdy mluvila o smrti.
Avšak okolí před ní pečlivě skrývalo pravdu, že její stav
se zhoršuje ze dne na den. Sama však cítila, že slábne,
a prosila své nejbližší, aby jí řekli, kdy už bude její stav
kritický. Jednou, když jí lékaři dávali jen hodiny života,
se ptala: „Už?“ Nejbližší se po sobě podívali a jen nejistě
přikývli, že ano. Nastala neočekávaná reakce: „Proč jste
mi to řekli? Já nechci umírat! Běžte pryč!“
Jiná žena, která celý život strávila prací na poli, také
vážně onemocněla. Po operaci, kdy si lékaři mysleli, že
se ještě neprobudila z narkózy, slyšela jejich rozhovor:
„Ta už se z toho nedostane.“ Neřekla, že to slyšela.
Pokojně snášela povzbudivá slova, že všechno dopadne
dobře. Při rozhovorech směrovala pozornost na
záležitosti návštěv. Když měla mluvit o své nemoci,
mluvila krátce a pokojně. Jako by je připravovala na svůj
odchod. Ona zatím využívala čas a dělala „úklid“. Nejprve
s Bohem ve svém svědomí, pak, nakolik to bylo možné,
se svými blízkými. Potom pořídila závěť, kde uspořádala
majetkové záležitosti. Zemřela tiše a pokojně.
Otázka tedy zní: Říct nebo neříct? Asi by bylo dobré,
podívat se, co na to všechno říká Pán Bůh. Ježíš za dnů
svého pozemského života věděl o své smrti a s její
perspektivou žil a apoštolsky působil. Mnohokrát o ní
mluvil se svými blízkými. Avšak musíme si nutně
všimnout skutečnosti, že když mluvil o smrti, vždy ji
spojoval se zmrtvýchvstáním. Není to náhoda. Smrt bez
zmrtvýchvstání je hrozná, ale pouze se zmrtvýchvstáním
nabírá správný rozměr. Přestává být definitivním
a neodvolatelným koncem lidského života. V okamžiku
jejího triumfu se končí jen jedna, první a krátká etapa
v životě člověka, a okamžitě se otevírá druhá, nekonečná.
Díky zmrtvýchvstání je konec zároveň začátkem.
Kristus mluvil se svými učedníky také o jejich smrti,
zvláště s Petrem. Připravoval ho především k tomu, aby
svou smrtí „oslavil Boha“ (J 21, 10). Abychom však mohli
oslavit Boha smrtí, je třeba se na ni připravovat celým
životem. Tuto zkoušku nemůžeme zdárně udělat bez
přípravy.
Pokud nám záleží na věčném životě našich blízkých
nemocných, vidíme, že je třeba sdělit jim skutečnost
blížící se smrti. Je třeba to však říci s láskou a s velkým
vcítěním se do druhé osoby, ale otevřeně. V perspektivě
věčného života se vyplatí riskovat to, že jim možná
pokazíme několik posledních okamžiků pozemského
života, že jim možná zvětšíme utrpení, když budou
dramaticky volat o pomoc, o prodloužení života.
dokončení na str. 8
Duben
Když v dubnu rozkvetou trnky,
přicházím po špičkách.
A znovu, jako loni,
zastanu v úžasu
a tajím dech.
Bělostné závoje vloček
vznáší se nad stráňkou.
Pokorné, nehybné, mlčící,
vznešené, panensky zářící.
Totam je včerejší černé
drátěné trní...
Dnes lehýnké družičky v bílém
drží se za ruce,
tančí v sněhových závějích,
a pějí jeden ze svých stříbrných jarních zpěvů.
M. Jelečková
STRANA 4
Skautská hlídka Skautská hlídka Skautská h
Němá tvář
Jedna nová holčička na táboře byla přistižena,
jak vytrhává pavoukovi nohy. Jeden skautský
vůdce zase spatřil klučinu na ulici, jak přivazuje
kocourovi na ocas plechovku. V katechezi jsme si
kdysi vyprávěli o muži, který týral smečku psů, ti
ho za to roztrhali. Týrání zvířat je zbabělost
a surovost a nelíbí se ani Bohu ani lidem. Poslyšte
vyprávění skauta Monty Robertse, který ukazuje
cestu všem, jak se se zvířaty zachází:
„Můj otec byl chovatelem koní, zkrotil je tak, že
je zastrašoval surovým bitím. Tehdy mně bylo 8
let, když jsem si umínil, že můj život bude vypadat
úplně jinak. Neuchýlím se k násilí, se svými koňmi
budu spolupracovat. Již tehdy jsem pevně věřil, že
koně mají svou řeč a když se jí naučím, budu moci
přistoupit k tréninku úplně novým způsobem.
Tehdy jsme žili na farmě v Kalifornii a já si začal
povídat se všemi nezkrocenými koňmi. O
prázdninách jsem se dostal do Nevady a tam si mě
najali na chytání divokých mustangů. Denně jsem
v pustině dalekohledem pozoroval jejich zvyky.
Učarovali mi. Nevydávali zvuky, ale spíš se
přikláněli ke složité řeči těla. Očima, ušima, krkem,
hlavou a držením zad dokázal kůň vyjádřit úplně
všechno, co potřeboval. Snažil jsem se jednoho
koně upoutat tak, abych se k němu mohl přiblížit
a dotknout se ho. Svým tělem, za použití signálů,
které jsem u koní vypozoroval, se mi po několika
dnech, když se oddělil od stáda, podařilo se k němu
dostat a má ruka spočinula na jeho krku. Trvalo to
pár vteřin, i tak mě naplnila obrovská radost.
Domlouval jsem se s koněm. Po návratu jsem to
vyprávěl mamince, která sdílela mou radost se
mnou, ale tatínka bych nepřesvědčil, a tak jsem to
před ostatním světem skrýval. Každý rok jsem na
tři týdny jezdil od Nevady a když jsem měl 17 roků,
podařilo se mi divokého mustanga dokonce
osedlat a pyšně dojet na ranč. Spolupracovníci
nevěřili, že je to kůň z divočiny, prý někomu utekl
a přidal se ke stádu mustangů. To moji pýchu dost
ranilo, ale neustal jsem ve sbírání zkušeností.
Jednou mě jedna rodina požádala, abych se
pokusil prodat jejich velmi inteligentní kobylku,
která vlivem špatného zacházení z dřívějška byla
nezvladatelná, když se rozběhla, nikdo ji nezastavil,
běžela skrz trní, ploty, byla strašně zrádná, před
nedávnem skoro zabila majitelovu dceru. Jen
pomalu a opatrně jsem si získával její důvěru.
Zanedlouho roztála. Úplně se změnila. Majitelé byli
pořád pryč a já ji vzal na soutěž. Vyhrála. Rodinka
po návratu byla nadšena, že si ji mohou ponechat.
Z té klisny se stala šampionka světové třídy.
Rozhlásilo se to a já dostával případy dalších a
dalších beznadějných koní. Vlídnost, úcta a
komunikace je dovedla úplně změnit.
Zvlášť dobrého přijetí se mi dostalo v Anglii. Byl
jsem představen Jejímu královskému veličenstvu
anglické královně Alžbětě II.
Královna podporovala moje metody a dala mi
k dispozici svůj soukromý automobil, abych mohl
projet Anglii a předvést svou techniku trénování koní
v celé zemi. A vděčím za to vlastně svému otci, z jeho
násilí se zrodil můj sen, aby všichni koně byli ušetřeni
bolestí a utrpení z toho, že je někdo zlomil.“
Buď připraven
na nebezpečí blížících se jarních i letních výprav
do přírody.
Měli byste mít s sebou protišokový balíček, který
obsahuje 2 tablety Prednisonu, 1 tabletu Zyrtecu,
protialergické léky. Použije se při bodnutí hmyzu
(včela, vosa, sršeň) do obličeje, krku nebo jazyku.
Lékárnička samozřejmě obsahuje i náplast a obvazy.
Neochutnáváme žádné rostliny a houby, které
nejsou vedoucímu bezpečně známy. V naší republice
je na dvě stovky nebezpečně jedovatých rostlin, jako
je andělika, pastinák, bolševník, škumpa, brusnice aj.
Vstup do opuštěných dolů a šachet či štol není
možný zásadně nikdy. Každý by měl vědět, co dělat,
když se ztratí. Všechny již před výpravou seznámíme
s trasou a cílem výpravy. Na nástupišti nehrajeme
pohybové hry. Neohrožujeme začouzeným kotlíkem
spolucestující. Vystupujeme na správné straně a vůdce
upozorní na zapomenuté věci (kdysi se zapomněl
1 člen na WC). Útvar na silnici je jako vozidlo, drží se
vpravo, taktéž i na chodníku. Ve tmě a mlze by neměly
chybět reflexní doplňky, nebo vpředu bílé a vzadu
červené světlo po obou stranách. Nejlepší je po silnici
vůbec nechodit. Právo zastavit vozidlo má vedoucí
předškolních dětí. Je vyloučena chůze po tratích,
tunelem, přelézat zábradlí a jiné zátarasy. Bez souhlasu
majitele nemůžeme porážet nic stojícího, i kdyby to
bylo suché. Povolen je jen klest a ležící drobné soušky.
Při hrách pozor na skály, lomy, prudké srázy, větve a
suky ve výšce očí, šiškové bitvy (bývají časté úrazy očí,
velmi vážné).
Vyhřívání stanu suchým lihem může skončit
smrtelnou otravou. Oheň zaházený povrchně hlínou
může doutnat i několik dní. Na vodácké akce je nutné
zvláštní školení, na každých 5 dětí jeden vedoucí, plovací
vesty, u prudších toků přilby, všichni musí umět plavat.
Motto: Veselý člověk ví, že
ho drží Bůh
Děti píší Bohu:
Milý Bože, podle mne je bible skvělá. Napsal jsi
ještě něco jiného?
Katka
Milý Bože, chtěla bych se vdávat, ale nikdo mě zatím
nechce.
Kristýnka
Milý Bože, kdybys nenechal dinosaury vymřít, neměli
bychom krajinu. Udělals to dobře.
Ferda
STRANA 5
lídka Skautská hlídka
Milý Bože! Když jsem prodával limonádu, tak jsem
si vydělal 26 korun, v neděli ti z nich něco dám.
Kryštof
Milý Bože, byl jsem na svatbě a oni se políbili přímo
v kostele. A to se smí?
Matěj
Milý Bože! Vánoce by měly být dřív, protože děti
nemůžou být tak dlouho hodné.
Tvá Bětka
Vážený Pane Bože!
Prosím tě, udělej, aby se lidé tak snadno nerozpadali.
Mám tři stehy a jednu injekci.
Johana
Milý Bože, můj táta říká, že dětství je nejlepší doba
v životě. Řekni mu, prosím, že to není pravda,
protože nemůžeme být večer vzhůru a koukat se na
televizi.
Jirka
Milý Bože, včera jsem měla k obědu pizzu a k večeři
špagety s mletým masem. Co jsi měl ty?
Zuzka
Nemusíš mít o mě starost. Na přechodu se vždy
rozhlížím na obě strany.
Jonáš
Milý Pane, mohl bys mi, prosím tě, ukázat, jak se dá
dát pryč barva?
Ondra
Milý Bože, jestliže se znovu narodím jako něco
jiného, prosím tě, ať nejsem Jana Houdková, protože
s tou já nekamarádím.
Bára
Myslel jsi to vážně, že máme dělat druhým to, co
oni dělají nám? Protože jestli ano, tak to má brácha
smůlu.
Dáša
Milý Bože, já jsem Čech a co ty?
František
Zprávy
Na Den sesterství byla u sv. Martina sloužena
otcem Jiřím mše sv., které se zúčastnilo 80 skautek,
skautů, světlušek i vlčat. Za hudební doprovod a zpěv
upřímně děkujeme Karlu Tomkovi, Terezce
Heřmanové a br. Petrovi Žamberskému. Odpoledne
byla besídka, kde i katolické oddíly předvedly
pohádku, zpívaly, recitovaly a hrály na flétny i na
elektrofonické varhánky, na které bezchybně hrálo
vlče br. Jan Karásek.
24. 4. v 7,15 od Úřadu práce odjíždíme
autobusem na pouť do Rajhradu, kde budou závody
hlídek a mše sv. s otcem biskupem.
25. 4. v 10 hod. bude v bazilice skautská mše sv.
u příležitosti svátku sv. Jiří, patrona skautů.
Rikitan
Pořád se něco děje
aneb Pořád se něco děje
„V nadpisu je zase chyba“, vykřikne pan
Pobouřený. „Proč dělají časopis, když to
neumějí“ skóruje paní Neomylná. „Proč se
v nadpisu opakuje dvakrát totéž“, zamyslí
se paní Zvídavá? A právě pro paní Zvídavou
a jí podobné čtenáře je určen tento článek.
Ať chceme nebo ne, žijeme ve věku informačních
technologií. V našem okolí jen stěží najdeme místo,
kde bychom se mohli před obrovským přívalem
nejrůznějších informací skrýt. Je dobré si ale
uvědomit, že není správné se ukrývat, ale spíše
používat dar rozlišování, kterým dozajista každý
inteligentní člověk disponuje. Pokud je tento člověk
k tomu ještě věřící (pane Pobouřený, doufám, že už
nečtete!), tak ví, že to s rozlišováním těch opravdu
důležitých informací není vůbec lehké. V záplavě
zaručených receptů na zhubnutí těla, na ztloustnutí
řas a naprosto zbytečných zpráv ze soukromého
života chvilku svítících hvězdiček našeho „šoubyznysu“ se můžou dobré a důležité zprávy lehce
přehlédnout, zvláště, nejsou-li podpořeny tučnými
konty megahypersupermarketů.
Protože jsi milý čtenáři otevřel časopis veskrze
křesťanský, bude ti dána informace o zdroji dobrých
zpráv taktéž veskrze křesťanských. Jedná se totiž o
nové internetové stránky o dění a akcích v našem
městě a blízkém okolí právě z pohledu člověka
věřícího a inteligentního.
„Běžte už s tím internetem někam“, vykřikne
pan Pobouřený, který už beztak dávno nemá číst.
„Takové věci jsou na nic, umím si najít, co potřebuji
jinde“, skóruje paní Neomylná a musíme uznat, že
má ještě dnes (ne však už zítra) částečně pravdu.
„Bezva, na jaké adrese budou“, táže se s jiskrou v oku
paní Zvídavá?
Jelikož se jedná o KŘesťanské Akce TŘebíčska,
je adresa www.kratr.cz. Je možná dobře, že název
„katr“ byl již obsazen, protože by to pan Pobouřený
jistě odnesl lehkým infarktem. Tak tedy ne katr, ani
bratr, ale kratr! A pro paní Nedoslýchavou ještě
jednou: www.kratr.cz.
Stránky vznikly iniciativou několika věřících lidí,
kterým záleží na tom, aby bylo křesťanství žito (pane
Oráči, promiňte) naplno i mimo naše kostely, abys
milý čtenáři (samozřejmě omylem) nedal přednost
informaci o prostředku na nádobí, po jehož použití
se musíš usmívat stejně zářivým úsměvem, jako dobře
zaplacená televizní herečka. V našem městě se totiž
Pořád něco děje, proto vzniká místo, kde najdeš
přehledné informace o dobrých křesťanských akcích.
„To jsme se tedy o těch stránkách moc nedozvědeli“,
hlasitě protestuje paní Kritická, do té doby mlčící.
„Zase jeden článek o ničem“, uzavírá paní Neomylná
a křísí pana Pobouřeného. Jen paní Zvídavá kamsi
běžela, snad ne vyzkoušet www.kratr.cz?
kt
STRANA 6
LETNÍ STANOVÉ
TÁBORY HALAHOJ
Tábory pořádá „Studentský klub Katolického
gymnázia HALAHOJ“ pro všechny zájemce
starší 15ti let na březích Dalešické přehrady
v zátoce Lavičky u Kozlan.
Jedná se o dva týdenní tábory, a to ve dnech od 15.
do 22. 8. a od 22. do 30. 8. 2004
Cena táborů je 1 400 a 1 500 korun.
A co Vám naše tábory mohou přinést?
* nové zážitky * příležitost vyzkoušet si dosud
nepoznané * překvapení *
* poznání svých možností i překonání překážek a
sebe sama *
* radost ze života, z přírody, ze setkání s lidmi *
vyšší sebedůvěru *
* nové přátele * podněty, inspiraci * lanové lávky *
slaňování * jízdu na lodích * noční, týmové, výtvarné,
psychologické hry a mnoho dalšího …
Přihlášky a bližší informace najdete na stránkách
www.halahoj.org nebo ve studentském klubu u Mgr.
Vítka Oplatka. Vyplněné přihlášky je nutné odevzdat
do konce dubna na adresu Oplatek V. – Kpt.Jaroše
638 –Třebíč
Beseda o UNESCO
16.4. pořádá Studentský klub Katolického
gymnázia Halahoj besedu o památkách UNESCO
v České republice a především v Třebíči s městským
architektem Ing.L.Herzánem.
Akce začíná v 19:30 hodin ve studentské čajovně
v areálu KG.
Další setkání
Zveme všechny t.č. nezaměstnané ženy na další
setkání, které se bude konat ve čtvrtek 22. dubna
2004 od 9 do 11 hodin v klubovně na faře sv. Martina.
Jste-li v podobné situaci a chcete-li, přijďte také!
Informace: Jašková Olga, tel: 608 96 27 99.
Charita
Od 1. dubna do konce září 2004 je opět otevřen
šatník - Třebíč - Polanka. Sběr a výdej použitého
šatstva v UNIMO buňkách u parkoviště před
plaveckým bazénem.
Otevřeno bude v tyto dny:
Úterý 9 - 12 hodin, čtvrtek 14 - 17 hodin
Následování Krista
Když se nikdo neodváží, odvažte se.
Co nikdo neříká, to vyslovte.
Co si nikdo nemyslí, to se odvažte myslet.
Co nikdo nezačíná, do toho se dejte.
Když nikdo neříká ano, řekněte to vy.
Když nikdo neříká ne, řekněte přece – ne!
Když všichni pochybují, odvažte se věřit.
Když jsou všichni v houfu, umějte zůstat sami.
Kde všichni chválí, zamyslete se.
Kde se všichni vysmívají, nevysmívejte se.
Kde všichni lakotí, odvažte se dávat.
Kde je všechno temné, udělejte světlo.
Kříž Ježíše Krista škrtá, co je, a činí všechno nové.
autor neznámý
O křesťanské trpělivosti
„Kristus trpěl za Vás a zanechal Vám tak příklad,
abyste šli v jeho šlépějích“ (1 Petr 2, 21).
Trpělivost – umění trpět. V tom byl Ježíš Kristus
mistrem. My jsme jeho nedokonalými učedníky.
Vyzývá nás: „Učte se ode mne!“
Utrpení je kouzelný proutek. Pod jeho
mávnutím se mění cesta k zániku v cestu do ráje.
Tomu umění je nutno se učit odmalička a po celý
život. Máme k tomu dostatek možností.
Trpělivost se sebou – se svou povahou,
vznětlivostí, se svými nezdary, se svými slabostmi,
chybami a hříchy.
Trpělivost s nejbližšími: s dětmi, s partnerem,
s rodiči, sourozenci. Se spolužáky, s kolegy v práci,
s farníky, s farářem, s poměry, v nichž žijeme,
s těžkostmi doby. K tomu můžete libovolně přidat
těžkosti, které zde nejsou uvedeny. To všechno je
vlastně přípravou na utrpení, které pomalu nebo
rychleji nás navštěvuje.
Trpělivost, když se ohlásí bolest – někdy krátká
a“přechodná, někdy dlouhodobá. Často nás vyvede
z míry bolest zubu, či ledvinová nebo žlučníková
kolika.
Bůh nám tu dává podíl, jen zcela nepatrný,
na utrpení svého Syna – učí nás trpět.
(podle plzeňského zpravodaje)
Objeví-li se na světě skrze člověka
trochu více lásky a dobroty,
trochu více světla a pravdy, měl život smysl.
Alfred Delp
STRANA 7
ZPRÁVY Z TŘEBÍČSKÝCH FARNOS TÍ
Hospodyňky prosíme o koláčky na velikonoční
Jejkov
agapé. Přineste je prosím během Bílé soboty buď do
Začátky obřadů nebo bohoslužeb:
Zelený čtvrtek
17.00 hodin
Velký pátek
17.00 hodin
Bílá sobota
18.00 hodin
Boží hod velikonoční – Slavnost Zmrtvýchvstání
Páně a Pondělí velikonoční bohoslužby v obvyklém
čase – v 7.30 a v 9.00 hodin.
Svátost smíření před svátky – úterý 6. dubna
2004 od 16.00 do 18.00 hodin, bude více zpovědníků.
Ve všední dny se zpovídá půl hodiny přede mší svatou.
Shromáždění 3. řádu sv. Františka v neděli 18.
dubna ve 14.00 hodin v sakristii.
Sv. Martin
Velkopáteční křížová cesta pro rodiny - v 9.00
od kina Moravia
Příležitost ke svátosti smíření viz Informace.
Obřady a bohoslužby Svatého týdne:
Zelený čtvrtek v 18.00 hodin
Velký pátek v 1830 křížová cesta, 19.00 obřady
Bílá sobota ve 20 hodin
Hod Boží velikonoční obvyklý pořad mší sv.
O Velikonocích 11. dubna 2004 je sbírka na opravy
kostela - na restaurování kříže do vítězného oblouku.
Svatomartinský sbor zazpívá na Zelený čtvrtek
zpěvy k obřadům; na Velký pátek F. Soriano Pašije
podle sv. Jana, G. P. da Palestrina Popule meus,
J. Gallus Ecce quomodo moritur, G. M. Asola Christus
factus est; o velikonočné vigilii zpěvy k obřadům, F.Z.
Skuherský Angelus Domini, A. Straka Terra tremuit,
Regina coeli; na Boží hod Z. Pololáník Chvalte Pána,
J. Paik Tento den, Anonym Nedělní chvalozpěv.
V neděli 18. dubna při mši svaté mohou děti
v obětním průvodu přinést to, co o Velikonocích
vymrskali. Tyto dary budou pak charitou předány
chudým dětem.
Bazilika
Bohoslužby ve Svatém týdnu:
Zelený čtvrtek v 19.00 hodin + adorace
Velký pátek v 16.00 hodin křížová cesta, 16.30
velkopáteční obřady
Bílá sobota 21.00 hodin velikonoční vigilie
Slavnost Zmrtvýchvstání Páně v 7 a 10 hodin,
Velikonoční pondělí v bazilice v 7 a 10 hodin, v Sokolí
v 8.30 hodin.
Na bohoslužbu Zeleného čtvrtku a Velikonoční vigilie v 21.00 hodin přineste s sebou
zvonečky na vyzvánění.
Na Hod Boží velikonoční se při obou mších
svatých světí pokrmy.
přízemí fary (bude otevřeno) nebo do místnosti za
zpovědnicí (bude otevřena). Předem Pán Bůh zaplať.
V neděli 18. dubna v 10 h bude latinská mše sv.
Příležitost k velikonoční svátosti smíření:
Květná neděle 6 – 7 hod., 8 – 10 hod., 5. 4. pondělí
a 7. 4. středa 15 – 18 hod., 6. 4. úterý 15 – 19 hod. (přes
mši sv. u cizího zpovědníka), Zelený čtvrtek 13 – 19
hod., Velký pátek 13 – 16,30 hod., Bílá sobota 7 – 8
hod., 19 – 22,30 hod.
Z farních matrik
Petr Chytka (nar. 2. 8. 2003), Šimon
Všetečka (28. 9. 2003), Lucie Suchánková (3.
7. 1998), David Suchánek (23. 5. 2003), Aleš
Svoboda (21. 12. 2003), Václav Hess (30. 11.
2003), Libor Antonín Puklický (4. 7. 2003), Klára
Chalupová (1. 11. 2003), Šimon Pavel Křivánek (9. 12.
2003), Markéta Konečna (2. 2. 1986)
Jaromír Růžička a Klára Čechová, Tomáš
Vorlíček a Marta Součková
František Caha (1952), Věra Jochová
(1924), Růžena Svobodová (1916), Alena
Doležalová (1953), Miloslava Dvořáková
(1938), Jarmila Koutková (1910), Anežka
Vodáková (1908), Miroslav Svoboda (1927),
Marie Saláková (1924), Bohumil Stehlík (1919),
Markéta Konečná (1986)
Pozvánka na výlet
V sobotu 17. 4. 2004 se v Náměšti nad Oslavou
koná turisticko - společensko - poznávací
putování po křesťanských památkách našeho
okolí.
Po stanovené trase každý účastník může postupně
shlédnout kostely, kapličky, křížky a Boží muka, která
nám v míře vrchovaté přenechali naši předkové. Trasy
vedou překrásnou krajinou v okolí Náměště.
Podrobnosti najdete v Informacích.
Vzkříšený Kriste,
který kámen pronikáš,
pronikni i naše srdce
jistotou lásky a spasení...
Požehnané Velikonoce!
STRANA 8
Stálý pořad mší svatých
Jejkov
Svatý Martin
Bazilika
Láska nebo půst...
Příprava na manželství a křest
Po létech svaté samoty chtěl otec Avito navštívit
jednoho bratra známého ctnostným životem, který vedl
v jednom kraji v Sýrii. Na konci cesty, která nebyla ani
krátká, ani lehká, našel starý mnich ctnostného Marciána
a byl od něho srdečně přivítán.
Marcián řekl Avitovi: „Pojď, drahý, půjdeme společně
něco pojíst.“
Ale Avito odpověděl: „Nepamatuji se, že bych si někdy
vzal něco k jídlu dříve než po nešporách, by co víc, často
se postím celé dva nebo tři dny.“
A Marcián na to: „Tak kvůli mě změň svůj zvyk. Já
mám slabé tělo a nemohu se postit až do nešpor.“ A trochu
zarmoucený dodal: „Je mi to opravdu líto, že jsi podstoupil
takovou námahu, abys navštívil člověka, o kterém jsi věřil,
že miluje námahu a těžkosti a že je moudrý. A zatím stojíš
před člověkem, který není ani střídmý ani asketa.“
Když Avito slyšel tato slova, zachmuřil se a řekl, že by
byl raději snědl maso než slyšel podobná slova. A Marcián
ho utěšil velkou lekcí: „Také já, bratře, vedu stejný život a
vážím si postu víc než jídla, které si obvykle vezmu až
v noci. Také ale vím, že láska má větší cenu než půst,
poněvadž je chtěná samotným Božím zákonem, zatímco
půst závisí pouze od naší vůle. A já jsem zvyklý ctít
mnohem více Boží zákony než naše oběti.“
Z Dějin syrských mnichů vybral Z. W.
Každý si domluví termín ve farnosti, kde chce svátost
přijmout, od faráře se dozví o přípravě. Pokud nejsou
rodiče církevně oddáni, je třeba hlásit křest 3 měsíce
předem.
Říct nebo neříct?
NE
7.30, 9.00
8.00, 10.30, 18.00 7.00, 10.00
PO
-
7.15
18.00
ÚT
18.00
7.15
18.00
ST
7.55
7.15
18.00
ČT
7.00
18.00
8.00
PÁ
18.00
7.15
16.30
SO
7.30
18.00
8.00
Jejkov
Čtvrtek před prvním pátkem v 18.00 adorace “Svatá hodinka”,
při ní příležitost ke svátosti smíření.
Denně půl hodiny přede mší sv. příležitost ke sv. smíření.
Martin
Každou neděli 7.30-8.00 mariánská pobožnost. Každou středu
(kromě letních prázdnin) celodenní výstav Nejsvětější svátosti
a v 16.00 mše sv. pro děti. Každý čtvrtek po večerní mši svaté
modlitba Večerních chval z breviáře. Denně přede mší sv.
příležitost ke svátosti smíření.
Bazilika
Poslední den v měsíci v 19.30 “Slavnost světla” v kryptě
baziliky. Denně hodinu přede mší sv. příležitost ke svátosti
smíření, na první pátek od 15.00, případně i po mši sv.
Inzerce
Pronajmu byt 2 + 1 zděný na Revoluční
ul. v Třebíči.
Domluva na tel. 723 381 544.
Dnešní den
Dnešní den je pozoruhodný. Je tvůj. Včerejší
den ti už vyklouzl z rukou. Ten už nemůže mít
jiný obsah, než jsi mu dal. Ale zítřek ještě nemáš
přislíbený. Tento den můžeš ještě naplnit čím
chceš. Využij ho!
Dnes můžeš někomu udělat radost.
Dnes můžeš někomu pomoci.
Dnes můžeš žít tak, že ti večer někdo poděkuje,
že existuješ, že tě pocítil....
Dnešní den je významný. Je tvůj!
!!! Poznačte si !!!
E-mailová adresa pro zasílání příspěvků:
[email protected]
Termín: pondělí před 1. nedělí v měsíci
Ale není vyloučeno, že jasné vědomí vlastní situace
jim pomůže dát do pořádku jejich vztah k Bohu
a k bližním. Zatajením pravdy o odchodu na věčnost
nezískáme mnoho, možná nemocný zachová jistý
psychický klid, ale není to jisté. Avšak ztratit můžeme
mnoho. Není vyloučeno, že promarníme poslední šanci
na věčný život. A měli bychom pamatovat na to, že
hodnota věčného života je nesrovnatelně větší než života
dočasného, jehož si právem na zemi ceníme nejvíce.
O osudu každého z nás se na vahách Boží spravedlnosti
rozhoduje až do poslední chvíle. Má tedy cenu tajit před
nemocným pravdu, a tím mu možná zabránit v cestě do
nebe? Nu což, rozhodnutí v této záležitost patří každému
z nás. Osobně bych si přál, aby mi moji nejbližší v tomto
vznešeném okamžiku řekli: Připrav se, už je čas....
Sbohem. Na shledanou! Pozdravuj naše známé tam,
v nebi.
Podle Immaculaty
NAŠE SPOLEČENSTVÍ vydává FIBOX s. r. o. Registrováno Okresním úřadem
v Třebíči pod značkou MK ČR E11637. Vychází jako měsíčník vždy 1. neděli
v měsícinákladem 650výtisků.Redakčnírada:MarieDaňhelová,P.JiříDobeš, Marie
Doležalová, František Fiala, Lída Mayerová, Helena Pacnerová, Míla Šebelová,
manželé Tomkovi. Sazba a tisk FIBOX s. r. o. Příjem příspěvků do pondělí před
1. nedělí v měsíci na adrese: FIBOX s. r. o., Janouškova 20, 674 01
Třebíč, tel.: 568 840 036, fax 568 841 037, e-mail: [email protected].